Ovládněte histogram
Kdybych měl vyzdvihnout jediný přínos digitální fotografie, byla by to bezpochyby možnost okamžité kontroly snímku hned po vyfocení. Prohlížení fotek na relativně malém a ne vždy ideálně kvalitním displeji fotoaparátu má ale i svá úskalí – nemůžeme se na ně mimo jiné plně spolehnou při kontrole správné expozice. Naštěstí najdeme ve většině fotoaparátů nástroj, která nám s tím pomůže – histogram:
Co že to je, ten histogram? Vyhnu se odborné definici a zkusím lidštější popis. Histogram je (v případě fotografie) sloupcový graf, kde na vodorovné ose je jas obrazových bodů od černé (vlevo) až po bílou (vpravo), a na svislé ose množství bodů s tímto jasem. Zcela levý sloupeček tedy říká, jaké je ve fotografii zastoupení úplně černých bodů, pravý úplně bílých, a mezi nimi jsou stejným způsobem zaznamenána zastoupení bodů s jednotlivými úrovněmi jasu mezi černou a bílou. Je velmi důležité si uvědomit, že rozložení grafu nijak nesouvisí s rozmístěním bodů ve fotce – ať už je černá plocha ve snímku vpravo, vlevo, nahoře nebo dole, v histogramu se započte do levého sloupečku. Histogram je prostě statistický přehled.
Často je snazší funkci histogramu vysvětlit na příkladech než slovním popisem, takže tady jsou ukázky:
Věřím, že teď už všichni rozumíte tomu, co histogram zobrazuje. Je tedy na čase si říct, jak nám pomůže se správným určením expozice. Obvykle platí, že pokud je v histogramu hodně zastoupena tmavá část a naopak téměř absentují světlé body, je fotografie nejspíš podexponovaná, tedy moc tmavá, a je třeba použít kladnou korekci expozice. Naopak pokud je většina dat blízko bílé a jen málo v oblasti tmavých pixelů, bude snímek nejspíš přeexponovaný, tedy moc světlý, a je třeba použít zápornou korekci. Obojí může být někdy záměr, ale předpokládám, že když fotíte tímto způsobem, víte, co děláte a jak se to projeví v histogramu :)
Pokud jsou silně zastoupeny zcela černé nebo bílé body, došlo už ke ztrátě informace v některých částech snímku. Když se totiž naživo díváme na zcela bílou plochu – například bíle vymalovanou zeď – ve skutečnosti obvykle nevidíme souvislou bílou barvu, ale množství velmi světlých tónů, díky nimž stále rozpoznáváme texturu či směr světla. Jestliže je v histogramu hodně zcela bílých bodů, došlo už v některých oblastech snímku ke ztrátě obrazové informace – právě oněch zmíněných jemných detailů – a zeď se zobrazí jen jako 100% bílá. Tyto ořezy obrazové informace, takzvané přepaly, jsou většinou pro diváky velmi nepříjemné, stahují na sebe pozornost a degradují fotografii. Snažíme se jim proto předcházet.
Stejný princip platí samozřejmě i pro černou – jen s tím rozdílem, že podexponované plochy vadí většinou méně. Pokud máme možnost, snažíme se ořezům informace světlých i tmavých ploch vyhnout, čímž získáme prostor pro další úpravu v počítači bez degradace snímku. Někdy to samozřejmě není možné – pokud je rozsah jasů ve scéně (tzv. dynamický rozsah) vyšší než schopnost fotoaparátu, tmavé nebo světlé části bude třeba obětovat.
Často se také uvádí, že by histogram měl mít tvar Gaussovy křivky, kdy od relativně malého množství černých pixelů postupně naroste k nejvyššímu zastoupení středních tónů a pak zase klesne k malému počtu bílých pixelů. Je pravda, že hodně běžných scén má obdobné zastoupení jasů (ostatně, podívejte se na histogram u správně exponované fotografie jelena výše), ale opět to není pravidlo – když vyfotíte třeba postavu ozářenou sluncem vystupující z temného stínu, bude v histogramu nejvíc tmavých a světlých tónů a středních naopak málo, přitom půjde o správně exponovanou fotografii:
Většina fotografií vypadá nejlépe, pokud jsou v histogramu zastoupeny všechny jasy od černé až po bílou, jinak může snímek působit vybledlým dojmem – občas se setkáte s termínem „šedivka“. Jestliže ve scéně ale není dostatečný kontrast, nemůžete takového rozložení dosáhnout žádným nastavením expozičních parametrů (ISO, clona, čas), a je třeba sáhnout k úpravám při zpracování fotografie v počítači – o tom ale zase někdy příště. Pozor jen, že i toto pravidlo je třeba brát s určitou rezervou. Pokud ve scéně není nic černého nebo naopak bílého, nebudou tyto jasy zastoupeny ani v histogramu snímku a přesto bude naprosto v pořádku:
Dobré světlo a hezké počtení!
Fotograf týdne: Marina Gondra
Španělská fotografka Marina Gondra si ve své tvorbě pohrává s fantazií, když tvoří stylizované minipříběhy – jednou dětsky naivní (v nejlepším slova smyslu), jindy hloubavější či naopak úsměvné. Z fotografií je jasné, že kromě fotoaparátu je neméně důležitou součástí její výbavy i Photoshop, ale Marina dokazuje, že když se něco dělá dobře a zajímavě, na způsobu vlastně ani tak moc nezáleží. Jestli máte hravou náladu, rozhodně návštěvu v Marininých snech promítnutých do fotografií doporučuji.
Články a zajímavosti
Krajináři, které se vyplatí sledovat na 500px (krajina)
500px.com
Na blogu 500px vyšel další díl doporučení zajímavých fotografů, tentokrát v žánru krajina. Opět je na co se dívat a na své si přijdou jak příznivci výrazných úprav, tak vyznavači přirozenějšího podání fotografií (i když se mi zdá, že pro ty je toho v seznamu trochu méně, byť statistiky jsem si nevedl :). O pár dní později vyšlo de facto volné pokračování, kdy editoři 500px vybírali zajímavé ženy–krajinářky. Sice si nemyslím, že má velký smysl dělit fotografy zrovna podle tohoto kritéria, ale výběr je to opět pěkný.
13 fotografických cvičení pro nastartování kreativity (praxe)
petapixel.com
Není žádným tajemstvím, že kreativita není tak docela věc vrozená, kterou někdo má a někdo ne, a také že nepřijde sama od sebe, je třeba jít jí naproti – třeba s pomocí cvičení, která vám pomohou najít nové pohledy na fotografování. 13 takových cvičení najdete v článku na Petapixelu. Některá se shodují s mými dřívějšími radami ze starších vydání newsletteru, jiná jsou pro mě nová – třeba to nazvané „Dva tucty“, jehož cílem je vyfotit 24 různých fotografií z jednoho místa, aniž byste pohnuli nohama. Rozhodně zajímavá výzva.
Rozhovor s fotografem architektury Tobiasem Gawrischem (architektura)
inmybag.net
Dlouhé expozice, netradiční úhly pohledu, kombinace černobílé s barvou, to jsou poznávací znaky fotografií architektury Tobiase Gawrische. Server In My Bag se ho v rozhovoru vyptal na jeho začátky, techniku i postupy. Pokud vás tento žánr a styl zajímá, neváhejte.
Lenka Hatašová – V jiném světle (výstava, portrét)
nikonphotogallery.cz
Lenka Hatašová fotí známé osobnosti, obvykle na objednávku časopisů, internetových médií, televizních stanic nebo hudebních nakladatelství a takřka vždy podle předem daných podmínek. Pro autorskou výstavu nazvanou příznačně „V jiném světle“ ovšem vybrala fotografie ze své volné tvorby, kdy tytéž známé tváře fotografovala podle svých představ. Světlo z názvu výstavy hraje v jejích fotografiích významnou roli a může být zajímavou inspirací.