Sebelepší fotoaparát je na nic, když jej nebudete používat
Sdělení z titulku dnešního úvodníku je tak triviální, že se zdá poněkud zbytečné jej vůbec pronášet. Pokud mohu soudit podle své osobní zkušenosti, jde o zbytečnost jen zdánlivou. Řadu let používám digitální zrcadlovky a poslední rok profesionální model – pořádně velký foťák, který se nevejde jen tak do nějaké brašny (a to nemám vertikální grip) a váží bez 20 gramů kilo. Fotoaparát bez objektivu nemá mnoho využití, takže připočtěte dalších 700 g váhy základního zoom (nebo nejméně totéž pro pár pevných světelných skel). Bezmála kilo a tři čtvrtě, které berete do ruky pokaždé, když chcete třeba jen vyfotit rodinnou fotku – o rozměrech zvících cihly nemluvě.
Podtrženo a sečteno, po roce jsem dospěl k neradostnému zjištění – zatímco při focení zvířat jsem zvyklý mít na zádech okolo 16 kilogramů a popsaná sestava má své nepochybné výhody, pro jakékoliv jiné focení je to v mém případě zabiják, který vedl k tomu, že jsem mimo fotocesty fotil opravdu málo. Nikoliv zdravě málo a s rozmyslem, ale zoufale málo a s vědomím, že mi kvůli nechuti vláčet se s velkým fotoaparátem ledacos uteklo.
Před dvěma měsíci jsem proto razantně zredukoval svou výbavu. V současné době si stále držím onu velkou zrcadlovku s teleobjektivem na zvířata (a tak trochu lkám, že v ČR nefungují půjčovny s cenami podobnými, jako třeba u americké LensRentals.com), ale má standardní „denní“ brašna teď obsahuje relativně malou bezzrcadlovku s objektivy odpovídajícími 35 mm a 85 mm. Každý z nich váží méně než polovinu svého protějšku ze světa zrcadlovek.
Nepochybně se najdou aspekty, v nichž excelují tradiční zrcadlovky a jejich menší bratranci ještě mají co dohánět. Ale o tom tenhle úvodník není – je o focení. A já už teď vím, že jsem se rozhodl správně. Za dva měsíce od této změny jsem nafotil víc smysluplných fotek než za celý předchozí rok.
Tohle řešení zafungovalo pro mě – pro vás může fungovat zase jiné. Ale jedna věc je jistá, totiž že smysluplné je vlastnit jen takovou techniku, kterou budete rádi a často brát do rukou.
Dobré světlo a hezké počtení přeje Michal Krause!
Články a zajímavosti
Plochá televize jako variabilní pozadí (ateliér, produktová fotografie)
Firma Eupidere, která vyrábí stylové fotografické popruhy, už se jednou mihla v Lepších fotkách díky tipu, jak fotit produktovou fotografii ve vaně. Zdá se, že se to jako virální forma marketingu osvědčilo, takže tu od nich máme tip druhý: využití ploché televize jako variabilního pozadí. Princip je jednoduchý – na televizi (nebo dostatečně velkém monitoru) zobrazíte pozadí podle potřeby, produkt umístíte před ní do vzdálenosti podle potřebné hloubky ostrosti a můžete fotit. Výhodou tohoto přístupu je navíc fakt, že televize sama vyzařuje světlo, takže pozadí nemusíte zvlášť nasvětlovat. V článku najdete ukázky vytvořené pro Eupidere, ale také starší autorovu fotografii, která demonstruje tuto techniku při focení šperků.
Tvrdé světlo blesku jako záměr (svícení, portrét)
Jednou ze základních pouček fotografování s bleskem je, že by výsledná fotografie měla vypadat, jako by blesk použit nebyl. Druhé moudro vyzdvihuje jako kvalitní velmi měkké a rozptýlené světlo. Obojí je pravda, ale jak známo, pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala, pokud máte jasný záměr. Že výsledkem mohou být velmi dobré fotografie ukazuje krátké video z projektu Studio Anywhere, v němž fotograf Nick Fancher předvádí, jak v kontrastu se zmíněnými doporučeními využívá tvrdé světlo z malého blesku k vytváření dramatických portrétů.
Šplouchavá zátiší Diny Belenko (zátiší, inspirace)
Fotografka Dina Belenko po čase opět pootevřela dveře do své tvůrčí dílny a vysvětlila, jak fotí svá zátiší se šplouchajícími barvami. Zcela statické fotografie ozvláštňuje nečekaným dynamickým prvkem v podobě tekutin opouštějících v rozporu s gravitací nádoby. Trik je to ve skutečnosti velmi jednoduchý – nádobky jsou umístěny na pojízdné plošince (například z dětské stavebnice), jejíž pohyb a prudké zastavení o zarážku vede ke kýženému efektu. Pak už je třeba jen určité pohotovosti a trochy štěstí při focení. Jako vždy z toho plyne to, že při focení je třeba především mít dobrý nápad.
Od úsvitu do soumraku – projekt Day to Night (inspirace, digitální kompozice)
Fotograf Stephen Wilkes tvoří dlouhodobě velmi zajímavý projekt Day to Night, když zachycuje vybrané lokality po celém světě v sérii snímků od brzkého rána až do noci a z nich pak vytváří digitální kompozice. Na rozdíl od projektu Time slice, který se v našem newsletteru objevil před časem, zde nejde o přesné rozfázování času do prostoru fotografie, ale spíše o jeho prolnutí, takže jednotlivé prvky volně přecházejí mezi „časovými pásmy“ a výsledek je opravdu extrémně zajímavý. Jeden z posledních přírůstků vznikl například na africkém safari:
Haselblad Masters 2016 (soutěž)
Také výrobce fotoaparátů Haselblad pořádá svou vlastní fotografickou soutěž nazvanou Masters. Poslední ročník označený progresivně (s ohledem na to, že je teprve polovina ledna) Masters 2016 už zná své vítěze. Mezinárodní porota vybírala z tisíců fotografií ty nejlepší v 10 kategoriích. Za zmínku nepochybně stojí, že mezi portréty nejvíce zaujal ten od slovenské fotografky Natálie Evelyn Benčičové. Velká gratulace!
Krátce
Fotograf Joel Tjintjelaar radí, jak na barevnou fine art fotografii v postprodukci ・ Rychlý způsob retuše nežádoucích odlesků v portrétech v Lightroom ・ Velká várka výborných ukázek využití linií ke směrování divákovy pozornosti ・ 52týdenní výzva ke zlepšení vašich fotografických schopností. Půjdete do toho? ・ Newyorská veřejná knihovna zpřístupnila jako public domain 180 tisíc skenů fotografií a dalších výtvarných děl